Podzim z pohledu psa

Cvaknutí klíče v zámku předních dveří prolomí můj odpolední spánek. Cítím zaschlé bahno a naftu školního autobusu, než jsem vůbec viděl své malé človíčky. Za velkého rozruchu vlezlo do kuchyně několik párů malých běžeckých bot. Jako podzimní listí za sebou shazují batohy, šály a domácí úkoly.

Lepkavé ruce mě poplácají po srsti a nemůžu si pomoct, abych je pozdravil polibkem. Strávil jsem celý den čekáním na jejich příchod (a šestihodinový školní den je koneckonců dvaačtyřicet hodin v psích letech), ale trochu se uklidňuji rutinou, kterou nový školní rok přináší.

Vím, že brzy bude čas, aby mě můj velký člověk pustil na dvorek. Vyčmuchám tajné skrýše veverek a znovu vystopuji jejich klikaté cesty z celého dne. Možná, že když budu mít štěstí, uvidím skunka; milují objevovat toto roční období, stejně jako já!

Pak uvaříme večeři jako rodina. Mým úkolem je uklidit všechny drobky, které spadnou na podlahu, ale někdy udělám něco navíc pro svou rodinu a uklidím také krůtí mršinu a kukuřičné klasy v odpadcích! Loni na podzim jsem si pomohl tím, že jsem snědl vyhozené tučné odřezky. Moji velcí lidé ze mě byli tak šťastní, že mě nechali na pár dní přespat s mými přáteli u veterináře!

Po večeři půjde celá moje rodina na procházku. Nemůžu se dočkat! Spadané listí zachycuje všechny nejlepší vůně. Pod každým z nich leží zvláštní poselství zanechané jen pro mě. Budu čichat a čichat, dokud můj mozek nebude unavený ze všech informací. Toto roční období však může být na procházkách trochu strašidelné. Na konci října si lidé rádi půjčují tváře jiných lidí a chodí kolem zvonících zvonků. Jednou, když jsem byl ještě štěně, jsem se tak bál, že jsem utekl od rodiny. Naštěstí mi můj mikročip pomohl dostat se zase domů.

Studená, bílá, křupavá voda nakonec všechno obalí a já nebudu moct chodit ven. Ale do té doby si s rodinou užiji všechna ta dobrodružství, která podzim musí přinést!